Buďme zase trochu drzí, aneb jak drzost souvisí s výživou

    Začnu od narození nás samých. Když jsme byli malí, tak jsme často slýchávali: „Poslouchej učitele, učitelku. Nebuď drzá a poslouchej. Buď hodná a tohle spapej (a za to tě budeme mít rádi).“ Tyto věty a energie se do nás hluboce vryly a v pozdějším věku už jen povely jiných autorit slepě následujeme, aniž bychom se nad jejich obsahem hlouběji zamýšleli. A jak toto všechno souvisí s výživou, zdravým, štíhlým a vitálním tělem? Hodně. Naučili jsme se poslouchat vnější autority, rodiče, učitele, lékaře, jsme snadno ovlivnitelní médii, která předkládají různá výživová, často protichůdná doporučení. Dokonce i různí odborníci si navzájem protiřečí. Uvedu příklad: Jedna známá výživová expertka tvrdí, že překyselení organismu je mýtus. Jiný výživový expert, sice ne tolik mediálně známý, ovšem se stejným vzděláním na téma překyslení pořádá přednášky. Kdo se v tom má tedy vyznat, kdo má pravdu? Čím se řídit? Moje odpověď je jednoznačná. Naslouchat sami sobě, potřebám svého těla. A jsme na začátku. Naslouchat své vlastní autoritě, sami sobě, své intuici nás nikdo neučil. Učili nás pravý opak. Co s tím? Mám pro vás pozvání na vyzkoušení 2 kroků, které vás, dle mého, mohou velmi posunout ve změně přístupu k jídlu i sobě.   

1.       Buďme zase drzí.

Co to znamená? Dovolte si říct ne, když to tak cítíte i když autorita říká něco jiného. Uvedu příklad ze života.  Jsem nachlazená, necítím se dobře, a tak nemám moc hlad a už vůbec na nic chuť. U rodičů se vaří losos, nabízí mi porci, že obsahuje omega 3 mastné kyseliny atd. Nicméně pro mé tělo, které se zrovna čistí rýmou, není v tu chvíli maso to nejlepší řešení a v podstatě žádné těžké pevné jídlo. Většinou je to tak, že uděláme autoritě radost a necháme se přemluvit, ale jdeme proti sobě, tělo to prostě nechce. Takových podobných různých situací můžete za den zažít více (když něco cítíte jinak, než je vám nabízeno bez ohledu na naše přítomné, aktuální potřeby např. na návštěvách atd.). A já teď vybízím k tomu, buďme drzí a řekněme Ne. Postavme se sami za sebe.

2.       Zvědomme se do přítomného okamžiku.

Co to znamená a jak to souvisí s výživou? Jestliže máme poslouchat své tělo je potřeba být a žít z přítomného okamžiku. Tím se vypne poslouchání pouček, které máme v hlavě, prochází námi živý, léčivý proud energie, vnímáme jasnost. Zvu vás k jednoduchému a velmi silnému cvičení. Žehnejme každému jídlu. Než se pustíte do jídla většinou s myšlenkami na spoustu věcí, lidí, situací, zastavte se a řekněte si nahlas, nebo jen tak pro sebe, že za jídlo děkujete a žehnáte mu. "Děkuji a žehnám ti." Několikrát denně se takto můžete dostat víc k sobě, k vaší esenci. Zní to možná trochu ezotricky, ale ucítíte, jak se čas zastaví a vy budete Tady a Teď. Možná po velmi dlouhé době budete opravdu přítomní. (Za tuto inspiraci děkuji: Jiří Maria Mašek, Osud).

Přeji hodně štěstí v rozhodnosti se postavit za sebe a ve zvědomování se do přítomného okamžiku díky stravě.